Školní družina

Dům pro všechny - celoroční hra v družině

Zdeněk Havlík, 27. 03. 2014, 19:12

Sl-dum-SD-01V letošním roce má naše celoroční hra ve školní družině ve Slavkovicích název Dům pro všechny. Můžete s námi poznávat neznámý dům se zamčenými pokoji. Každý má svoje tajemství a my je budeme prozkoumávat. Opět sbíráme body za splněné úkoly – za obrázky, soutěže, doplňovačky, otázky, zajímavosti k tématu a podobně. Za splněný bodový limit dostaneme klíček příslušné barvy, protože kdo jich nasbírá potřebné množství, může v červnu hledat poklad!

Jako první jsme hned v září odemknuli zeleným klíčkem POKOJ PŘÍRODY. Povídali jsme si o stromech, zvířatech, houbách, pozorovali přírodu na louce i v lese, kreslili a modelovali, tvořili v družině přírodní koutek. Zajímali jsme se o práci myslivců, poznávali jejich zvláštní řeč a vymýšleli, jak se asi staví posed. Šikovní kluci svůj nápad vytvořili i z Lega. Hodně jsme se věnovali správnému sběru známých hub, jejich uchování a zpracování.

Sl-dum-SD-03V říjnu jsme se dostali modrým klíčkem do POKOJE DOPRAVNÍHO. Nejdřív jsme se zajímali o historii dopravy. Zaujalo nás čtení o vynálezu kola, vyhledávali jsme zajímavosti o vzniku cest a silnic, kreslili jsme koně s povozy a kočáry, první automobily a vzducholodě. Samozřejmě kluky nejvíc zajímalo stavění aut, vrtulníků a kamionů z Lega, holky zase poctivě kreslily dopravní značky a doplňovaly kvízy o bezpečnosti na chodníku i na silnici. Společně jsme pak vymýšleli, co všechno potřebuje mít a umět řidič, cyklista nebo chodec.

V listopadu byl před námi zamčený SPORTOVNÍ POKOJ. Odemkli jsme žlutým klíčkem a hned jsme se dozvěděli spoustu věcí o historii sportu. Taky jsme sami vymýšleli, jak asi sportovali pralidé před jeskyní, rytíři či pacholci na statku zlého pána... Potom jsme se zaměřili na atletiku, jak se rozděluje a koho z atletů známe. Počasí nám dovolilo uspořádat si malou atletickou olympiádu na hřišti. Kupodivu děti zaujala i gymnastika, kde nejlegračnější bylo zakončení týdne předváděním gymnastické sestavy na lavičce. A samozřejmě nejoblíbenějším tématem se staly kolektivní sporty, protože naši kluci i některé holky fotbal prostě milují - a taky umí! Nakonec jsme sestavili deset nejdůležitějších vlastností sportovce a slíbili si, že se podle toho budeme snažit chovat i my.

V prosinci jsme nemohli mít před sebou jiný pokoj než POKOJ VÁNOČNÍ. Odemkli jsme ho zlatým klíčkem a nadechli se vánoční atmosféry. Každý den jsme se sešli u svíčky a otvírali náš družinový adventní kalendář. Povídali jsme si o tradicích, zvycích u nás i ve světě, o tom, co si přejeme a co si asi přejí jiné děti ve světě. Nakonec jsme se rozloučili vánoční nadílkou, při které si děti předávaly vlastnoručně vyrobené dárečky.

Leden nás pozval s fialovým klíčkem do POKOJE DRAMATICKÉHO. Dozvěděli jsme se něco z historie divadla a vyrobili si masky tragédie a komedie. Společně jsme přemýšleli, co všechno by měl umět herec. Jedna naše spolužačka se nám předvedla v baletním oblečení a ukázala, co to vlastně ten balet je. Pak jsme zase zkoušeli pantomimu a muzikál, dokonce i operu. Dost nás zaujalo loutkoherectví a vyzkoušeli jsme si s maňásky, že to není jen tak – ovládat loutku, měnit hlas, mluvit nahlas, zaujmout diváky... Nakonec jsme skládali hereckou zkoušku, kde jsme měli říct jazykolam, předvést báseň s vlastním pohybovým doprovodem, zazpívat písničku a také nakreslit, co všechno herec ke své práci může potřebovat.

Sl-dum-SD-02V únoru jsme vstoupili do KULTURNÍHO POKOJE. Nejdřív jsme studovali zásady slušného chování a stolování a taky si je zkoušeli v praxi, protože někomu i obyčejné zdravení dělá problém, nemluvě o stolování v jídelně. Potom jsme poznávali kulturní památky a zajímavosti naší země a hlavně našeho okolí. V posledním koutku zkoumaného pokoje byly naše kulturní tradice a zvyky – moc se nám hodilo, že jsme se mohli věnovat právě tradici tohoto předjarního období – masopustu. Četli jsme si zajímavosti, učili se říkadla, promítali průvody maškar, pochovávání basy a taky sami masky vyráběli. Zkoušeli jsme tvořit masopustní klobouky a moc se nám povedly. Jen na koblížky nedošlo, škoda...

 Ivana Staňková