Kostel všemi smysly

Při vstupu do svatostánku je jako první určitě zaměstnán zrak. Oči se kochají výzdobou a postupně vstřebávají nádherné architektonické dědictví našich předků. Jako druhý přichází na řadu hmat – kropenka stojící u vchodu, v níž je svěcená voda, příchozí zde smočí prsty a poté se pokřižují. Kromě svěcené vody se v kostele používají svěcené oleje k pomazání osob nebo posvěcení chrámu.

Čich – vůně svíček, myrhy, kadidla. Slouží nejen k dezinfekčním, ale také aromaterapeutickým účelům. Sluch – varhany – královský hudební nástroj vzbuzující velké emoce. Podle způsobu hry se jedná o klávesový nástroj, podle vzniku tónu patří do skupiny nástrojů dechových, vícehlasých. Zajímavé, že? Zájemci si hru mohli sami vyzkoušet. Chuť – hostie – tělo Kristovo, kulatá oplatka z pšeničné mouky a vody. Jediná výrobna – „hostiárna“ v ČR se nachází v Bílé Vodě v okrese Jeseník v Olomouckém kraji). Mešní víno musí splňovat zvláštní požadavky na způsob výroby, ale o něm si žáci vzhledem ke svému věku jenom poslechli… Ani hostii v pravém slova smyslu žáci neměli, protože tuto svátost může přijmout jen pokřtěný člověk, ale ochutnali to, co zbývá při jejich výrobě.

Kromě výše zmíněných smyslů všichni obhlédli tajemná zákoutí kostela, kam se běžný smrtelník jen tak nedostane – sakristii, v níž jsou uchovávána bohoslužebná roucha kněžích i ministrantů a předměty užívané při bohoslužbě. Dokonalá módní přehlídka v podobě krásně barevných hávů používaných při různých náboženských obřadech. Od klasické černé přes želenou, červenou, fialovou růžovou až sněhově bílou. Žáci si prohlédli také vstup do hrobky nebo zpovědnici.

Na závěr přišlo plnění úkolů – a ne lecjakých. Používal se při nich metr – žáci měli zjistit délku kostela, kompas – určovala se poloha oltáře podle světových stran nebo teploměr k porovnání teploty uvnitř kostela a mimo něj.

No prostě 90 minut opředených obohacujícími zážitky, propojujícími teorii s praxí, realitu s duchovnem, svět věřících i nevěřících.

Mgr. Pavlína Poláčková