Učení, které dává smysl

Místo sezení ve škole a učení se z učebnic vyrazili objevovat přímo v praxi dvě zajímavá vlastivědná témata. Pronikli tak o trochu hlouběji do tajů nerostných surovin – konkrétně soli seznámili se s chovem ne úplně běžných domácích zvířat.

Jedna část třídy se ponořila do světa dvou druhů klapouchých prasátek chovaných především k masným účelům. Jak se děti dozvěděly, jedno má své pradávné kořeny až ve vzdálené Číně, druhé je staré maďarské plemeno prasete s kudrnatou srstí ceněné pro výjimečně chutné a tučné maso. Děti tak lehce bez velké námahy propojily učivo o zemědělství s realitou, kterou mají kolem sebe.

Druhá skupina zatím „odpočívala a relaxovala v soli“, zkoumala tajemství krásných krystalů v podobě bloků růžové himalájské soli v solné jeskyni. Všichni si uvědomili, že to není jen bílý prášek v solničce, ale poznali, jak může a vypadá sůl v přírodě – ba co víc, vůbec kvůli tomu nemuseli cestovat až do solného dolu v poměrně vzdáleném Polsku. Třešničkou na dortu bylo i to, že v době nastupující chřipkové epidemie dýchali v prostoru jeskyně vzduch nasycený prospěšnými minerály.

Milou společnost všem dělal pyrenejský horský pes Hakym – velké mohutně stavěné psí plemeno určené původně k ochraně stád v horách. Výsledkem byly čtyři hodiny plné poznávání a zážitků, které dětem umožnily spojit získané poznatky s reálnými zkušenostmi a lépe tak porozumět tomu, jak nerostné suroviny i zemědělství ovlivňují náš život. Bylo to nejen vytržení ze školního stereotypu, ale praktický doplněk výuky – učení, které dává smysl.

Na závěr patří velké poděkování majitelům hotelu Horní dvůr, kteří dětem umožnili návštěvu jak solné jeskyně, tak i přilehlého statku.

Mgr. Pavlína Poláčková